Jak sylogismus funguje

Nejdříve si vymezíme několik zásad, jak se sylogismem zacházet, aby pro nás byl užitečný. Omezíme se zde jen na výklad toho, co se nám bude hodit v právní argumentaci, proto si výrokovou logiku přizpůsobíme. Prosíme všechny logiky o shovívavost a zájemce o pořádný výklad logiky odkazujeme například sem.1

1. První předpoklad musí být obecný. Musí vyjadřovat nějaké jasně vymezené obecné tvrzení nebo obecné pravidlo:

  • Všichni lidé jsou smrtelní.

Obecným pravidlem jsou zde všichni lidé, tedy množina všech lidí. V množině musí být buď každý prvek, nebo žádný. Nesmí to být jen některý prvek této množiny. Pokud bychom nejasně vymezili první předpoklad, nemohli bychom pak vyvodit závěr:

  • Někteří lidé jsou smrtelní.
  • Horymír je člověk.
  • ?

2. Druhý předpoklad musí být konkrétní a musí se vztahovat k obecnému předpokladu.

  • Všichni lidé jsou smrtelní.
  • Horymír je papoušek.

Horymír je sice velmi konkrétní papoušek, ale s obecným pravidlem o lidech nijak nesouvisí.

3. Z předpokladů logicky vyplývá závěr (konkluze). Pokud přijmeme oba předpoklady jako přesvědčivé a pokud se konkrétní předpoklad vztahuje k obecnému, pak logicky nutně vyplývá závěr:

  • Všichni lidé jsou smrtelní.
  • Horymír je člověk.
  • Horymír je proto smrtelný.

Pokud jsme přijali oba předpoklady, nemůže nám vyjít jiný závěr. Navíc, pokud předpoklady správně a srozumitelně vyjádříme, čtenář závěr dovodí sám:

  • Všichni koně jsou zvířata.
  • Šemík je kůň.
  • Proto je Šemík ?

4. Správně vystavěný sylogismus nezaručuje pravdivost závěrů. Logická správnost a pravdivost jsou dvě různé věci. Pokud nepravdivě formulujeme předpoklady, bude závěr nepravdivý (respektive může být pravdivý, ale pouze nezávisle na našich předpokladech).

  • Všichni koně umí mluvit.
  • Šemík je kůň.
  • Proto Šemík umí mluvit.

Závěr je nepravdivý, protože je nepravdivý obecný předpoklad.

  • Všichni koně jsou bílí.
  • Šemík je kůň.
  • Šemík je proto bílý.

Obecný předpoklad je nepravdivý. Může být sice pravda, že Šemík je bílý kůň, z předpokladů to však nevyplývá.

5. Předpoklady musí být přesvědčivé. Aby byl sylogismus přesvědčivý, musí být oba předpoklady přesvědčivé. Čtenář jim musí rozumět a musí věřit, že jsou pravdivé.

  • Všichni koně umí mluvit.
  • Šemík je kůň.
  • Proto Šemík umí mluvit.

Hned nám je jasné, že první předpoklad není pravdivý. Zkuste ale s argumentací vyrukovat ve školce.

6. Pokud je čtenář k našim předpokladům skeptický, musíme je vysvětlit, případně prokázat.

  • Všichni lidé mají rádi koně.
  • Většina lidí má ráda koně.

K vyvrácení prvního předpokladu stačí najít jednoho člověka, který nemá rád koně. To bude mezi osmi miliardami lidí docela snadné a čtenář proto našemu předpokladu pravděpodobně neuvěří. Vyvrátit druhý předpoklad je mnohem obtížnější: vlastně bychom museli porovnat lidstvo a zjistit, jakých lidí je na světě víc. To bude nemožné, proto ani tomuto předpokladu čtenář pravděpodobně neuvěří. Pokud najdeme někoho, kdo předpokladu uvěří, bude to proto, že mu věřit chce.

Vždy tedy záleží na čtenáři, zda budou naše předpoklady přesvědčivé a zda tedy bude přesvědčivý i závěr. Například:

  • Vraník je černý kůň.

To je předpoklad, který pro čtenáře asi bude přesvědčivý. Zná vraníky z pohádek a filmů, vždycky to jsou černí koně. Pokud však bude pochybovat, musíme předpoklad věrohodně prokázat. Třeba citací nějakého věrohodného zdroje:

  • Vraník je kůň s černým tělem a znaky bez jakékoliv světlejší oblasti na těle. (Zdroj: Konealide.cz)

Pokud ani to našemu čtenáři nepostačí, budeme muset vysvětlovat dál, třeba:

  • Vraník je kůň s černým tělem a znaky bez jakékoliv světlejší oblasti na těle. Zbarvení je dáno přítomností pigmentu eumelaninu, tedy černého pigmentu. Agouti gen (A) ručí za rozmístění eumelaninu na těle koně. Gen Agouti je závislý na činnosti genu Extension (E). Vraník musí mít vždy dominantní alelu genu Extension ve svém genotypu, může být tedy genotypu Ee nebo EE. Alely Agouti genu ale musí být recesivní, tedy aa a až poté v kombinaci s alelami genu Extension (EE/Ee) vzniká vraník. (Zdroj: Konealide.cz)

  1. Hurley, P. J., & Watson, L. (2018). A Concise Introduction to Logic (13. vyd.). Boston, MA: Cengage Learning. ISBN 978-1-305-95809-8. 
    Kelley, D. (2014). The Art of Reasoning: An Introduction to Logic and Critical Thinking. 4th ed., W. W. Norton & Company. ISBN 978-0393930788.
    Carroll, L. (1971). Logika hrou (P. Lánský, přel.). Praha: Pressfoto.  ↩︎