V právu vždy stojíme před otázkou: které předpoklady jsou důležité, jak je formulovat a zda z nich logicky plyne náš závěr.
1. Obecný předpoklad musí být obecné právní pravidlo. Záměrně zde používáme pouze obecný pojem „právní pravidlo“, protože nás zajímá pouze jeho logická platnost. Nezkoumáme, zda jde o právní normu, právní pramen nebo jiný vznešený pojem z právní teorie. Právním pravidlem je pro nás všechno, co vymezíme jako obecné pravidlo chování, které dopadá na subjekt druhého předpokladu, tedy na situaci vyjádřenou v druhém předpokladu.
Nejlépe si právní pravidlo můžeme představit jako pravidlo společenské hry. Třeba jedno z pravidel Člověče nezlob se zní:
- Hráč postoupí na herním plánu o tolik polí, kolik mu padlo při hodu kostkou.
Právním pravidlem pak bude například:
- Matkou dítěte je žena, která je porodila (§ 775 občanského zákoníku).
Právním pravidlem je vždy obecné pravidlo, které pak dopadá na konkrétní situaci bez ohledu na to, odkud se bere. Může to být jediné ustanovení právního předpisu nebo to může být pravidlo složitě poskládané z ustanoveních právních předpisů a judikatury, která je vykládá. Nejčastěji budeme právní pravidla skládat z právních předpisů, judikátů, ustanovení smluv, pravidel mezinárodních organizací (třeba INCOTERMS) nebo čehokoliv dalšího, co považujeme za obecný právní předpoklad, který pak budeme aplikovat na konkrétní situaci.
Více o tom, jak sestavit přesvědčivé právní pravidlo píšeme zde.
2. Konkrétní předpoklad musí být konkrétní právní příběh, tedy konkrétní tvrzení o někom nebo o něčem. Nějaká reálná či hypotetická fakta.
V našem Člověče bude konkrétním předpokladem, jak se hrála konkrétní hra:
- Hráč postoupí na herním plánu o tolik polí, kolik (jaké číslo) mu padlo při hodu kostkou.
- Horymír hodil trojku a postoupil o čtyři pole.
Čtenář si hned všimne nesouladu mezi pravidlem a příběhem. Právě tak funguje právní sylogismus – odhalí, kde se příběh s pravidlem nepotkává.
V právu bude právním příběhem právně relevantní konkrétní situace, na kterou budeme aplikovat právní pravidlo. Právním příběhem přitom rozumíme:
- to, co je nezbytné pro právní posouzení věci, tedy co je nezbytné pro aplikaci právního pravidla; a
- to, co čtenáři vymezí kontext věci.
Je to tedy jen část celého příběhu, celého popisu konkrétní situace, kterou chceme právně posuzovat:
- Matkou dítěte je žena, která je porodila (§ 775 občanského zákoníku).
- Marie je zrzavá Horymírova žena a právě porodila dítě.
Nezbytné pro posouzení věci zde bude tvrzení, že Marie porodila dítě. Pro kontext bude možná užitečné, že to je Horymírova žena. Tvrzení o barvě vlasů do právního příběhu nepatří.
Více o tom, jak napsat přesvědčivý právní příběh píšeme zde.
3. Závěrem zde je právní posouzení, které logicky vyplyne jako aplikace právního pravidla na právní příběh. Pokud sestavíme sylogismus správně, bude závěr logický a čtenář jej samotný nemůže zpochybnit. Pokud by chtěl zpochybnit náš argument, musí zpochybnit buď právní pravidlo nebo právní příběh.
- Hráč postoupí na herním plánu o tolik polí, kolik (jaké číslo) mu padlo při hodu kostkou.
- Horymír hodil trojku a postoupil o čtyři pole.
- Horymír proto nehrál podle pravidel.
- Matkou dítěte je žena, která je porodila (§ 775 občanského zákoníku).
- Marie porodila dítě.
- Proto je Marie matkou dítěte.
4. Právní pravidlo i právní příběh musí být pro čtenáře přesvědčivé. Poté, co jsme formulovali sylogismus a přesvědčili se, že je naše posouzení logické, musíme se zamyslet, zda jsou oba předpoklady přesvědčivé pro čtenáře. Tedy zda porozumí oběma předpokladům a bude je považovat za pravdivé.
Právní příběhy většinou čtenáři považují za přesvědčivé. Samozřejmě, pokud netvrdí, že se něco stalo jinak, než jak v předpokladu popisujeme.
Naopak právní pravidla jsou pro čtenáře obtížnější. Jsou obecně formulovaná, složitá, proto se v nich někdy „nenajdou“. Pak musíme právní pravidla vysvětlit nebo podložit další logickou argumentací (dedukcí či indukcí).
Více o právních pravidlech píšeme zde.
Shrnutí. V právním sylogismu tedy používáme:
- Právní pravidlo
- Právní příběh
- Právní posouzení