Tip třetí: Věta má být jasná napoprvé

Přečtěte si větu:

Nedívejte se na větu a odpovězte: Chce navrhovatel zrušit § 46?

Věta není přehledná, protože porušuje tyto tři zásady:

Čtěte větu znova a označte místo, kde se v ní začnete ztrácet.

Proč je obtížné pochopit větu napoprvé? Protože náš mozek zpracovává všechny informace z jedné věty najednou a tečka za větou je signál: Teď si uvědom, co jsi četl. Mozek však udrží v hlavě pouze 8-20 vteřin textu. Pokud je věta delší (v příkladu 30 vteřin), mozek informace ze začátku věty zapomene a musí větu číst znovu. 

Najděte, k podnětu „ustanovení § 46” přísudek.

Mezi „ustanovení § 46” a „není” je 27 slov. Ta čtenář nečte pozorně, protože podvědomě hledá k podmětu přísudek. Abychom se ve sdělení vyznali, potřebujeme číst související informace blízko sebe, například: „ustanovení není”, „podstata námitek směřuje”, „legislativně-technicky navazovalo”. Pokud související informace přerušíte jinými, čtenář ztratí smysl sdělení.

Najděte, kolik má věta myšlenek a pojmenujte je.

Našli jste zhruba tři myšlenky. Ty spolu sice souvisí, ale musíte je čtenáři dávkovat postupně, aby je mohl zpracovat, třeba:

Pokud sdělíte čtenáři myšlenky postupně (třetí zásada), většinou přirozeně zkrátíte věty. Tím poskytnete čtenáři čas myšlenky zpracovat (první zásada). V krátkých větách pak pravděpobněji napíšete to, co spolu souvisí, blízko sebe (druhá zásada).

Tak budete psát věty, které čtenář pochopí napoprvé.